O tom, že Slovensko má od časů raných DEPRESY opět kapelu, která výrazně překračuje jeho hranice, bylo jasno už před pěti lety, kdy CEREMONY OF SILENCE vydali prvotinu "Oútis". Znenadání se objevila kolekce, která v sobě perfektně křížila disonantní blackened deathmetalovou modernu s dřevorubeckým OSDM. Jistě, inspirační vzory byly na první poslech jasné (a i dnes o nich bude řeč), skladatelsky to bylo poněkud roztřepené, přesto se debutová nahrávka tou dobou ještě jen dvojice ze Zvolena dokázala probojovat do širšího povědomí nejen "československých" příznivců. Materiálu pak samozřejmě pomohl i fakt, že o jeho uvedení na trh se postaral kultovní pennsylvánský label Willowtip Records, který ostatně stojí i za horkou novinkou "Hálios".

"Oútis" s odstupem času připomíná činorodého pracovníka marketingového oddělení, který se snaží (jsa čerstvě přijat do prestižní společnosti) rychle získat pozornost nadřízených a tak vesele chrlí jeden nápad za druhým. Pracuje intenzivně i o svátcích, víkendy jsou samozřejmostí, rád hledá inspiraci u slavnějších kolegů, ale občas přidává i vlastní myšlenku. Pravda, výsledek je poněkud křiklavý, nicméně i na takový benefit slyší nemálo zákazníků. To "Hálios" je jeho seniornější kolega, má dlouhodobou vizi, svědomitě plánuje, nenechává nic náhodě, je pečlivý a vysoce strukturovaný.

Tímto tak trochu narážím na fakt, že "Oútis" byla barevná deska, hýřila nejrůznějšími motivy, leč z hlediska songwritingu působila poněkud roztříštěně. Chybělo jí pojivo nebo, chcete-li jinak, nějaký pevný rámec, který by jednotlivé střípky pevně sevřel ve svém objetí a udržel je tak pohromadě. Střípky podobných odstínů nalezneme i na "Hálios", nicméně tentokráte poskládané logičtěji a mnohem více koncepčněji. CEREMONY OF SILENCE hodně čerpají z odkazu ULCERATE / AD NAUSEAM nebo GORGUTS, na debutu se dali vystopovat i IMMOLATION a v těch neučesaných, agresivních pasážích výjimečně vystrčili rohy CRYPTOPSY v období "Whisper Supremacy". Tahle složitá technická skládanka byla navíc často prokládána animálními OSDM výstupy, přímočarými sypanicemi, které dnes známe ze zpěvníků apoštolů cavernous death metalu typu IGNIVOMOUS, FOSSILIZATION nebo MORTIFERUM. Tyto úseky měly na "Oútis" důležitou roli, CEREMONY OF SILENCE je často nechávali vyniknout v plné nahotě, nepřidávali k nim dodatečné kudrlinky, které by jim mohly ubrat na síle. Když chcete někomu dát ránu do obličeje hrubou sukovicí, nezabalíte ji přece do jemného saténu.

Na novince nám neotesané násilí zůstává, jen na nás útočí v sofistikovanější formě. V popředí často defilují techničtěji laděné pasáže, zatímco na pozadí se převalují ony monstrózní hlubinné riffy. CEREMONY OF SILENCE jim občas dají šanci na chvíli vstoupit do světel reflektorů ("Light Runs Through Light" nebo "Perennial Incantation") a hned je zase stáhnou zpět na lavičku náhradníků. Následně je vystřídají buď jinou variací ze staré devadesátkové školy nebo rovnou přetnou uskřípnutým disharmonickým výpadem. Právě ono variování / manévrování mezi oldschoolovými motivy připomene CRUCIAMENTUM, kteří zejména na své poslední desce "Obsidian Refractions" doslova a do písmene vyučují jak má vypadat kreativní OSDM. Ostatní inspirační vlivy zůstávají na svých místech s tím, že "Hálios" sází více na košaté disonantní recepty pozdních ULCERATE a naopak lehce upozaďuje ty ostře-zvonivé kovové plochy GORGUTS. Nadto Slováci zahustili sound (změna oproti debutu, který zvukově nešel až tolik do hloubky, spíše klouzal po povrchu) a sem tam do své produkce propašovali odkazy na nedostižné PORTAL (závěrečná skladba nebo úvod "Serpent Slayer").

Nepopírám, že inspirace ULCERATE je zásadní, "Hálios" bere nejvíce ze surové pokladnice "Shrines Of Paralysis", ale občas jde i po epicko-atmosférických polohách "Stare Into Death And Be Still" ("Moon Vessel"). Nadto se mi zdá, že i Matúš Ďurčík v ostřejších, tlačících pasážích klepe koberce podobně intenzivně jako Jamie Saint Merat. Přesto nemůžeme hovořit o nějaké bohapusté kopírce, právě díky přítomnosti hrubozrnného sirnatého OSDM a vyloženě špinavé, blackened atmosféře, se CEREMONY OF SILENCE od aucklandských vizionářů odlišují.

Kolekce světové úrovně, která se v kvalitou natřískaném katalogu Willowtip Records rozhodně neztratí. "Hálios" se trefuje přímo na komoru mého vkusu, neb kombinuje techniku se zvířeckostí a zároveň se smyslem složit fungující skladbu (viz závěrečná vygradovaná položka "King In The Mountain"). Bratia se opět vytáhli a nahráli desku, která se naprosto vymyká jakýmkoli standardům v rámci CZ/SK death metalu. Vynikající práce a pro mě osobně už teď jistý člen top ten 2024.